Trocha historie
Italský lékař a přírodovědec Luigi Galvani objevil během experimentů prováděných na Boloňské univerzitě v roce 1791, že preparované žabí svaly se smršťují při kontaktu s různými kovy. Galvani se mylně domníval, že jde o projevy jakési živočišné elektřiny. Fyzikální podstatu tohoto jevu správně objasnil Alessandro Volta, který v roce 1800 vyrobil baterii schopnou kontinuálně dodávat elektrický proud, tzv. Voltův sloup. Další hlavní etapy vývoje elektrochemických zdrojů proudu jsou uvedeny v následující tabulce.
Rok | Objevitel | Událost |
---|---|---|
1836 | Daniell (Anglie) | objev Daniellova článku |
1859 | Planté (Francie) | |
1868 | Leclanché (Francie) | |
1888 | Gassner (USA) | kompletace suchý článek — primární baterie obsahující elektrolyt, který je znehybněnsuchého článku |
1899 | Jungner (Švédsko) | objev niklkadmiové baterie |
1901 | Edison (USA) | objev baterie nikl-železo (Ni-Fe) |
1932 | Slecht, Ackermann (D) | objev sintrovaných elektrod |
1947 | Neumann (Francie) | hermetizace NiCd |
polovina 60. let | Union Karbide (USA) | vývoj primárních alkalických baterií |
polovina 70. let | Union Karbide (USA) | Vývoj VRLA |
1990 | Union Karbide (USA) | uvedení NiMH na trh |
1992 | Kordech (Kanada) | opakovaně použitelné prim. alkal. baterie |
1999 | komerční využívání Li-Ion, Li-Pol |
I v třetím tisíciletí dochází neustále k novým objevům v oblasti chemických zdrojů elektrické energie, na trh jsou dodávány baterie založené na nových elektrochemických systémech nebo jsou výrazně zlepšovány technické parametry stávajících baterií. Zásadním trendem je výroba speciálních řad zdrojů určených pouze pro určité aplikace, např. baterie pro foto, pro medicínské použití , baterie pro vysoké teploty, baterie pro extrémní proudové zátěže, baterie pro vojenskou a kosmickou techniku, baterie pro záložní zdroje a mnoho dalších.