Pasivace elektrod

Po určité době styku, především kovových elektrod s elektrolytem nebo jeho rozpouštědlem se může na jejich povrchu vytvořit kompaktní vrstva sloučenin, která zabraňuje přístupu iontů elektrolytu k povrchu elektrody. Tento jev se nazývá pasivace elektrod a může se negativně projevit hlavně u některých typů lithiových primárních baterií po jejich dlouhodobém skladování, zvláště za zvýšených teplot. Důsledkem pasivace elektrod je vytváření tzv. TMV (Transient Minimum Voltage): přechodné napěťové minimum – viz. obr. 8.1.

8.1. Přechodné napěťové minimum

Po zapojení baterie do obvodu a odběru proudu se pasivační vrstva rozruší a napětí se zvýší na obvyklou hodnotu. Velikost pasivace závisí na době a teplotě skladování baterií a složení elektrolytu. Pokud napěťové minimum je nižší nežli vypínací napětí spotřebiče, je nezbytné dlouhodobě skladované baterie “oživit” před vložením do zařízení připojením vhodně zvolené zátěže (rezistoru). Velikost rezistoru musí být taková, aby nedošlo při vybíjení k překročení maximálního povoleného vybíjecího proudu.

Také u akumulátorů se můžeme setkat s nežádoucími účinky pasivace elektrod. Často dochází k vytváření pasivační vrstvy síranu olovnatého (PbSO₄) na povrchu elektrod všech typů olověných akumulátorů, pokud byly skladovány ve vybitém stavu. Proto je důležité olověné akumulátory udržovat trvale nabité. Pasivační vrstvu síranu olovnatého je možné narušit delším přebíjením, vždy však je to na úkor zhoršení technických parametrů výrobku.

Rovněž u NiMH akumulátorů dochází při jejich dlouhodobém skladování k pasivaci záporné aktivní hmoty a tím k snížení jejich kapacity. Aby se zabránilo tomuto nežádoucímu jevu, musí být NiMH akumulátory skladovány v souladu s doporučením výrobce, tzn. akumulátory skladovat v nabitém stavu, pravidelně je dobíjet ve stanovených intervalech a dodržovat rozmezí doporučených teplot..