| Definice: | část zajišťující izolaci mezi hranami elektroda — typ vodiče elektrického proudu, sloužící pro kontakt s nekovovými částmi obvodu (např. polovodič, elektrolyt, vakuum, prostor naplněný plynem). Elektrody jsou složeny z proudového kolektoru a aktivního materiálu. Používají se potenciometrické, svářecí nebo třeba medicínské elektrody; jsou též součástí galvanických článků. Podle chemických reakcí, které na nich vznikají, se dělí na anody a katody a podle jejich počtu na elektrody prvního a druhého druhu.elektrod a sousedními elektrodami a bočními stěnami nádobka článku — nádoba článku, která je obvykle kovová a typicky, ne však výlučně, válcovánádoby |
Abeceda baterií a akumulátorů