Konečné nabíjecí napětí

n

Definice:

napětí dosažené na konci nabíjení baterie — proces, v jehož průběhu je akumulátorovému článku nebo baterii dodávána z vnějšího obvodu elektrická energie, která v nich vyvolá chemické změny a tím akumulaci energie ve formě chemické energienabíjecí fáze při stanoveném nabíjení konstantním proudem — nabíjení, při kterém se elektrický proud udržuje na konstantní hodnotě bez ohledu na napětí nebo teplotu bateriekonstantním proudu

Poznámky:

Konečné nabíjecí napětí lze použít pro iniciaci ukončení nabíjecího procesu.
Vžitější výraz je "maximální nabíjecí napětí" , jako hodnota nabíjecího napětí doporučeného výrobcem, která nesmí být při nabíjení překročena. Tato hodnota se uvádí pro hlavně pro lithiové akumulátory a VRLA baterie.

Základní veličiny
napětí:	stejnosměrné \| střídavé \| jmenovité \| vybíjecí \| počáteční vybíjecí \| konečné nabíjecí \| konečné (vybíjecí) \| modifikované konstantní \| naprázdno/nezapojeného zdroje \| ~ při zatížení \| ~ uzavřeného obvodu \| počáteční ~ při zatížení/uzavřeného obvodu \| přechodné napěťové minimum
proud:	střídavý \| stejnosměrný \| nabíjecí \| konečný nabíjecí \| normální \| vybíjecí \| zkratový
kapacita:	gravimetrická \| jmenovitá/zaručená \| objemová \| plošná \| zbytková
odpor:	vnitřní (zdánlivý) – též zvaný impedance nebo rezistance

Sekce:

482-05-55

Anglicky:

end-of-charge voltage

Německy:

Ladeschlussspannung, f

Francouzsky:

tension de fin de charge, f