Nabíjení konstantním napětím

n

Definice:

nabíjení baterie — proces, v jehož průběhu je akumulátorovému článku nebo baterii dodávána z vnějšího obvodu elektrická energie, která v nich vyvolá chemické změny a tím akumulaci energie ve formě chemické energienabíjení, při kterém se udržuje konstantní hodnota nabíjecího napětí bez ohledu na nabíjecí proud — elektrický proud, kterým se akumulátorový článek nebo baterie nabíjí
nabíjecí proud a teplotu

Poznámka:

Základní veličiny
napětí:	stejnosměrné \| střídavé \| jmenovité \| vybíjecí \| počáteční vybíjecí \| konečné nabíjecí \| konečné (vybíjecí) \| modifikované konstantní \| naprázdno/nezapojeného zdroje \| ~ při zatížení \| ~ uzavřeného obvodu \| počáteční ~ při zatížení/uzavřeného obvodu \| přechodné napěťové minimum
proud:	střídavý \| stejnosměrný \| nabíjecí \| konečný nabíjecí \| normální \| vybíjecí \| zkratový
kapacita:	gravimetrická \| jmenovitá/zaručená \| objemová \| plošná \| zbytková
odpor:	vnitřní (zdánlivý) – též zvaný impedance nebo rezistance

Sekce:

482-05-49

Anglicky:

constant voltage charge

Německy:

Konstantspannungsladung, f

Francouzsky:

charge à tension constante, f