Nabíjení konstantním proudem

n

Definice:

nabíjení baterie — proces, v jehož průběhu je akumulátorovému článku nebo baterii dodávána z vnějšího obvodu elektrická energie, která v nich vyvolá chemické změny a tím akumulaci energie ve formě chemické energienabíjení, při kterém se elektrický proud udržuje na konstantní hodnotě bez ohledu na napětí nebo teplotu baterie — jeden nebo více článků vybavených prvky nezbytnými pro použití, např. pouzdrem, pólovými vývody, značením a ochrannými prvkybaterie

Poznámky:

Více: Proudové nabíjení

Základní veličiny
napětí:	stejnosměrné \| střídavé \| jmenovité \| vybíjecí \| počáteční vybíjecí \| konečné nabíjecí \| konečné (vybíjecí) \| modifikované konstantní \| naprázdno/nezapojeného zdroje \| ~ při zatížení \| ~ uzavřeného obvodu \| počáteční ~ při zatížení/uzavřeného obvodu \| přechodné napěťové minimum
proud:	střídavý \| stejnosměrný \| nabíjecí \| konečný nabíjecí \| normální \| vybíjecí \| zkratový
kapacita:	gravimetrická \| jmenovitá/zaručená \| objemová \| plošná \| zbytková
odpor:	vnitřní (zdánlivý) – též zvaný impedance nebo rezistance

Sekce:

482-05-38

Anglicky:

constant current charge

Německy:

Konstantstromladung, f

Francouzsky:

charge à courant constant, f