| Definice: | základní funkční jednotka, skládající se ze sestavy elektroda — typ vodiče elektrického proudu, sloužící pro kontakt s nekovovými částmi obvodu (např. polovodič, elektrolyt, vakuum, prostor naplněný plynem). Elektrody jsou složeny z proudového kolektoru a aktivního materiálu. Používají se potenciometrické, svářecí nebo třeba medicínské elektrody; jsou též součástí galvanických článků. Podle chemických reakcí, které na nich vznikají, se dělí na anody a katody a podle jejich počtu na elektrody prvního a druhého druhu.elektrod, elektrolyt — kapalina nebo tuhá látka obsahující pohyblivé ionty, které ji činí iontově vodivou
elektrolytu, nádobka článku — nádoba článku, která je obvykle kovová a typicky, ne však výlučně, válcovánádoby, pólových vývodů a obvykle separátorů, která je zdrojem elektrické energie získávané přímou přeměnou chemické energie
|
Abeceda baterií a akumulátorů